Hlavní akce sezóny (MČR v rogainingu) je za dveřmi a tak se ti zodpovědní z nás vydali lehce potrénovat na první ročník Nočních můr. Jak to bude probíhat se odhalovalo postupně na webu závodu (ale ten jsem sledovat nestačil). Princip byl ale celkem jednoduchý: V lese je skryto několik krabiček se žetony či odkazy k jejich dohledání a Noční můry (tj. my) je musí najít. Délka trasy 37 km po čáře, startuje se v devět večer a je třeba dojít do cílové osvěžovny do večera druhého dne. Těmi zodpovědnými se stali Láďa, Míla, Pedro a Pavlína. Přesto, že šlo o závod jednotlivců, počítali jsme s vytvořením tandemů - Láďa s Mílou a já jako Pavlínin přívěšek. Po příjezdu zakreslujeme kontrolní body 2 až 9 do mapy. Před devátou přichází poslední dovysvětlení trasy a popis kontroly číslo jedna: Na nádvoří hradu má severní stěna tři okna. Před levým okrajem toho nejvýchodnějšího je hromada kamení. Mezi tou hromadou a stěnou je krabička, kterou hledáme. První úspěch jsem zaznamenal již před závodem, když jsem usmlouval jedno startovní pivo za jednu stejně velkou kofolu (původně jsem měl vypít celý litr a to bych rozbíhal asi dost těžko :-)). V devět startujeme. Pavlína dá pivínko (malé) podstatně rychleji, než já kofolu (velkou), ale záhy za prvními se vydáváme na hrad. Je to kousek, ale dost do kopce, a tak se spíš pochoduje. Na nádvoří se začíná prohledávat (ne všichni pochopili, kde je severní stěna, ne všichni pochopili, kde je nejvýchodnější okno a jeho levý okraj a ani já jsem nepochopil, kde je ta hromada kamení před stěnou, když kamení bylo u stěny všude). Všichni poctivě hledají, až přijde Petr a krabičku najde. Bohužel v ní nejsou (podle očekávání) žetony, ale lístek, který nás posílá hledat na letiště. Seběhneme z hradu a vydáváme se do tmy. Než opustíme civilizaci, probíháme kolem jakési osvěžovny, kde nás lákají na pivo a pečínku, což s díky odmítáme a mezi ploty se tlačíme na ranvej. Kontrolu (s prvním žetonem) ťukneme celkem snadno a vrháme se vstříc hustníkům, směrem ke dvojce. Tam už se ocitáme sami. Předem poučeni volíme slušnou strategii a když se i dohledávka hromady kamení nad hrázkou podaří, je jasné, že se pohybujeme hodně vepředu. Cestou na trojku trochu zpomalujeme a při vyběhnutí na jednu z hlavních cest nás křižuje, Petr a chvilku po něm i Vláďa. Oplocenku najdeme snadno, ale protože ji zbytečně obíháme a navíc i dohledání pahýlu nám trochu času zabralo, dotahuje se na nás i Magda a Kožich s Ádou. Více méně společně (roztaženi na 200 metrů) pokračujeme na čtyřku. Postup je dlouhý, ale opět celkem jasný a tak i další krabičku najdeme v pohodě. To ještě netušíme, že závod právě začíná :-). Dle nápovědy se máme vydat 550 metrů severovýchodně a zde najít na zemi kříž u něhož na konci levého ramene je objekt výrazně odlišný od ostatních v okolí a u něj to je. Ha, ha, ha... Směrově jsme se ocitli u silnice a tam žádný kříž nebyl. Ovšem právě kolem probíhal Olda s Hynkem, kteří už kontrolu měli a Hynek lehce poradil, že máme hledat o dost výše. Česáme, česáme až Adu či Vláďu napadlo při pohledu na tvar vysázených stromů, že toto asi bude ten hledaný kříž. Levé rameno - velký strom - prohledáme to pod ním a... Nic. Začíná česačka a důkladný průzkum terénu, ale pořád nic. Po patnácti minutách dorazí Petr, prohlédne stejný strom a... Má jí. Byla mrška v dutině. Jenže obsahuje opět jenom lísteček a zase se jde na směr. Máme hledat v lese písmeno M u jehož levé dolní paty je značka významný strom se státním znakem. Ocas lva ukazuje na strom od něhož čtyři metry je pařez a tam to opět je. Rozbíháme se opět na silnici a jdeme k zatáčce. Před ní tiše v lese zmizí Vláďa a my ostatní zalezeme až za ní a to byla chyba. Přešli jsme dost daleko a tak se lesem vracíme. Zdá se, že nám ale štěstí přeje - nacházíme tabuli s nápisem, že se zde nachází Alej princezny Marie (velké M). Jenže, jenže... Tabule krásná, jen alej nikde (měla být na levém břehu potoka a těch potoků tam bylo několik). Nakonec ale po česačce alej Kožich nachází a dohledání krabičky (tentokrát už se žetony) je dílem okamžiku. Celkem nás ale čtyřka stála alespoň 15 + 35 minut. A to nás ta fatálka teprve čekala. Cestou na pětku dobíháme do prostoru orienťácké mapy a tu má sebou pouze Honza (u eMka nás omylem dobíhá, když kříž míjí :-)) a Magda. Zdá se, že nemá cenu mapovat na padesátce, když se dá projít na desítce. Magda si odskočila a tak to valíme za Honzou, který to rve tak rychle, že se dokonce i urvu a zmizím Pavlíně. Nicméně počítám s tím, že dohledáme a Pavlína mezitím dorazí se zbytkem. Honza mapuje zcela přesně a tak se ke skále dostáváme rychle, jen kontrolu nemůžeme nějak najít (dva kameny vedle sebe, na nichž rostou borovice). Navíc nás zaráží, že ostatní se nějak nedostavují. Znejistěný Honza už uvažuje o tom, že jsme zaběhli na jinou skalku a tak se přesouváme kus severněji a tam zahlédneme další dvě světla a tak se vydáme za nimi. Najdeme Pavlínu s Petrem, kteří jsou ovšem také v pr...li. Je jasné, že soudruzi z NDR někde udělali chybu... Ani jejich skála není očividně ta pravá a tak to zkoušíme opět od začátku. Všechno krásně sedí a my opět docházíme ke skalce, kterou jsme již jednou s Honzou ošmirglovali. Další česání k ničemu nevede a v tom mne napadne drobnost. V mapě (padesátkové) je kontrola na nejvyšší kótě, ale v Honzově mapě to očividně nejvyšší místo není. Identifikujeme hlavní vrchol v okolí na jeho mapě a zkusíme to tam. Dvě stě metrů skalami a kontrola je úplně jasná. Moje víra v Honzovy orientační schopnosti zemřela :-) a my tam nechali alespoň hoďku :-((. Nu což, jdeme na šestku a opět s Honzou podle OB mapy. Zase tvrdí, že ví... Tentokrát, to ovšem kontrolujeme na padesátce. Doběhneme ke stromu, ale kontrola samozřejmě opět nikde, neboť na obrázku to vypadá zcela jinak. Projdeme hustníkem k cestě, kde k nám doráží Vláďa, který nám oznámí, že strom našel, ale schránku ani po 45 minutách ne, a že to balí. No my se vracíme, strom najdeme a hledáme pod kameny žetonky. Mezitím se Vláďa přece jenom vrací a my krabičku po pár minutách máme. Místo žetonků ovšem pouze lísteček (v té chvíli víme, že naštěstí poslední). Dohledávka je tentokrát jednoduchá a šestý žetonek je náš. Pak následuje veledlouhý přeběh, kde se rozdělujeme a taky sléváme, až se kus před kontrolou ocitáme s Pavlínou na silnici sami. Nejdříve odbočíme pozdě (to nás stojí tak 5 až 10 minut), ale vzápětí zase moc brzy (dalších patnáct). Nakonec se ke kontrole dokodrcáme a u ní sedí Vláďa a protože ztratil opět popisy (poprvé mu je Pavlína našla), bez nichž byla dohledávka nemožná, čeká na nás. Schránku najdeme lehce, jen já při odběhu vysypu GPSku, kterou mám ve stejné kapse jako žetony. Naštěstí kousek po nás dobíhá Petr, který mi ji (úplně náhodou) našel. Na osmičku obíháme s Petrem po silnici, zatímco Vláďa zkracuje. Už se rozednívá a vítěz Olda už nějakou dobu prdí do peřin. Jdeme na jistotu přes most a potom dohledávka. Patnáct metrů od smírčího kříže (vysoký asi 30 centimetrů) ve skupině stromů. Kontrolu lehce přecházíme a až se opět setkáme se stejně tápajícími Petrem a Vláďou, kus se vrátíme a předposlední žetonek ulovíme. Vláďa je v té chvíli kus stranou a tak i když ho na kříž upozorníme, když odbíháme, krabičku už bez popisu nedohledal. Cestou na devítku se opět rozdělujeme a my s Pavlínou trochu pomaleji než Petr postupujeme více zleva. Po vyběhnutí na louku už definitivně odkládáme světla. Než se pustíme k řece vidíme opět zleva přibíhat Vláďu, který se ale vědom si svého hendikepu (popisy) přidá k nám. Kousek po vrstevnici, pár minut hledání a je uloven i poslední kousek. Potom už jenom po modré do Toužimi a cíle. Dobíháme v čase těsně pod 10 hodin v 6:58. Pavlína má bronz, já jsem šestý. První Olda nám dal skoro tři a druhý Hynek jednu a tři čtvrtě hodiny. Poněvadž mne večer čekala druhá etapa o kousek dál, pojedli a popili jsme a vyrazili k domovu. Ještě před tím než jsme odjeli dorazili do cíle i Míla s Láďou (Míla notně poničen :-)). Co se dělo dál, v Toužimi nám určitě dají ještě vědět. Závod byl kouzelný, trať vybrána skvěle, obtížnost přiměřená, Pavlína běžela skvěle, takže se budeme těšit na další ročník! Statistiky budou později, ale vypadá to na 55 - 60 km, 1,5 km převýšení a čas 9:58:10.